Nejvyšším cílem při vyvíjení systému Nano Marinus bylo vytvořit takové mořské nanoakvárium, které vyžaduje co nejméně techniky, spotřebuje minimum elektrické energie, nevyžaduje příliš častou údržbu a přesto je dlouhodobě biologicky stabilní.
Při vývoji jsme tak vzali v potaz zásadní rozdíly mezi mořskými nanoakvárii a klasickými, velkými útesovými akvárii. Rozhodující byl přitom fakt, že v takto malých akváriích je chov ryb možný jen velice omezeně. Rozhodnutí, otestovat celý systém bez odpěňovače, padlo z následujících dvou důvodů:
Za prvé: Odpěňovač je technické zařízení, určené pro udržení dobré kvality vody v akváriích s velkým počtem ryb.
A za druhé: Odpěňovač odstraňuje z vody vedle proteinů také užitečné složky, jako jsou plankton a stopové prvky. Tento argument nemá v případě větších akvárií takovou váhu, jako je tomu u nanoakvárií, kde mohou být jeho dopady značné.
Zarytí mořští akvaristé, kteří se na vývoji tohoto systému podíleli, byli vůči tomuto řešení nadmíru skeptičtí, nicméně na experiment přistoupili. Celý tým byl pak příjemně překvapen, jak vše skvěle fungovalo, především poté, co se součástí systému stal i odsavač nečistot z hladiny, který navíc průběžně dodává korálům a sasankám plankton.
Odstranění odpadních látek ze systému Nano Marinus tak probíhá prostřednictvím každotýdenní obměny části vody a určitý podíl nelze upřít filtračním schopnostem obyvatel útesu (korálům, makrořasám, bakteriím v živých kamenech a substrátu, atd.), díky čemuž se ve výsledku stává odpěňovač poněkud nadbytečným. Jeho používání v nanoakvaristice přináší naopak nesporné nevýhody: zabírá příliš mnoho místa, esteticky nepůsobí zrovna přitažlivě, je hlučný a náročný na údržbu.
Odpěňovač navíc podporuje odpařování, čímž může způsobit citelné výkyvy v hustotě vody, kterou je třeba velice často doplňovat. Navíc vytěsňuje z vody CO2, což má za následek vysrážení vápníku a jeho následný pokles, stejně tak jako pokles uhličitanové tvrdosti. Obě tyto látky jsou však pro organismy, které vápník vylučují (např. koráli, rournatci, šneci, mušle či červené vápenité řasy), životně důležité. Nedostatečný obsah vápníku a nízká uhličitanová tvrdost vody tak zastavují jejich růst. Uhličitanová tvrdost navíc představuje hlavní činitel v pufračním systému. Pokud klesne, dochází častěji k výkyvům pH, což pro všechny v akváriu žijící organismy znamená velký stres či dokonce smrt.
V případě nanoakvárií tak nevýhody odpěňovače silně převažují nad jeho výhodami.
Systém bez odpěňovače navíc neodstraňuje z akvária plankton a tak podporuje růst přesně těch organismů, pro které je Nano Marinus původně určeno.
